Motivací pro napsání
úvodní a krátké série článků o jednoduchém programování jednoduchých věcí
nejen pro Linux
byly tyto skutečnosti:
1. Nikdy v životě jsem se nesmířil s tím, abych si pro jakýkoliv
operační systém, který jsem kdy použil, nenapsal nějakou jednoduchou
aplikaci, kterou jsem k životu zrovna potřeboval. Umíte-li
algoritmizovat jakoukoliv věc, se kterou děláte, je pro vás
svět hezčí.
2. Nemám ambice k tomu, abych vedl diskuze o tom, který
programovací jazyk je lepší. Nikdy se do takových diskuzí nepouštím. Vybírám si
však vývojové prostředky, se kterými mohu své progámky nejen
psát, ale také kreslit. A musí to jít jednoduše.
3. Není mým zájmem, abych na svých stránkách popisoval profesionálně z
pohledu čistoty programování a z pedagogického hlediska metody, které
se obvykle v praxi programátorů používají a které se v předmětech
programování na různých školách a kurzech učí.
4. Mým cílem je, abych v této krátké sérii článků popsal jednoduché
programovací prostředí a úvod do jednoduchých metod programování
(můžeme jim říkat metody vidlácké).
5. Pokud hovořím o jednoduchosti, pak jednoduchost musí být zjevná v
těchto oblastech:
a) Jednoduchost na pochopení. IT problematiku nepovažuji za vědu technickou, ale
za vědu společenskou. A to se všemi důsledky. Velice často se
mi při studiu společenských věd stává, abych vůbec pochopil, jak to
ten druhý myslel :-)
b) Jednoduchost realizace vlastního projektu. S tím souvisí jednoduchá
dostupnost programovacích nástrojů, nenáročný HW pro činnost vývojových
prostředků a jednoduchá a přehledná práce uživatele ve vývojovém prostředí.
c) Jednoduchá spolupráce vlastních projektů s okolním vybavením. Za
vybavení považuji přístroje amatérské stanice, TCVRy, rotátory, tunery,
přepínače a přístroje měřicí laboratoře.
6. Mým cílem bylo, aby jednoduché věci byli schopni pochopit
starší lidé (60+, prostě kategorie university 3. věku). Myslím si o tom, že to
je stejně dobrý trénink mozku, jako například luštění
křížovek.
|
 |
